Tréninkové pole

23. července 2017 v 11:41
Výsledek obrázku pro Anime forest
Tady je tréninkové pole. Je to spoustu lesů, zbořených stromů. Zde si Pokémoni totiž procvičují útoky a nebo se je i učí.

Trénink

1) VAŠE JMÉNO
2) CO DĚLÁTE
3) PRŮBĚH
 


Komentáře

1 pokemonwordl pokemonwordl | 24. července 2017 v 15:07 | Reagovat

1. Black Star
2. Procvičuji uhlíky (ember)
3.

2 pokemon-storys-world pokemon-storys-world | 24. července 2017 v 18:15 | Reagovat

2.procvičení ember a nový útok - kousavý
3. Rozhodnu se trénovat. Přijdu do lesa a použije uhlíky na nejbližší strom. Jenomže strom, krom toho, že jsem zasáhla začal hořet. Naštěstí to bylo u potoka a dalo se to uhasit. proto jsem se rozhodla, že budu mířit na kameny v potoce. Použila jsem uhlíky, zasáhla jsem a usmála jsem se. Vypadá to dobře. Tak, teď bych se mohla naučit nový útok. Kousavý rozhodně není od věci a dá se využít na jednodušší naučení ohnivého tesáku. Takže kousavý útok. Nadechnu se a kousnu do nejbližší větve. Na větvi ale není nic vidět. Tak to zkusím znovu. Můj skus je však příliš slabí. Postupně se mi však síla zvětšuje. A povede se mi silně stisknout větev. Na větvi už jsou vidět malé stopy po mých zubech. No konečně. Pomyslím si a znovu koušu a koušu až se mi podaří větev překousnout. Usměju se a jdu to zkusit znovu. Několikrát silně kousnu, až se mi podaří větev překousnout. Všechnu svou sílu soustředím do svých tesáků. Vyskočím a vší silou zaútočím na větev. A podařilo se. Větev je překousnutá. Oddychnu si. Je to přeci jen trénink, na který nejsem zvyklá. No, nevadí, zkusím to ještě. Zkusím to znovu a opět překousnu větev. A ještě jednou. tak, to stačí. Pomyslím si. Nevím, zda ho už úplně umím, ale už jsem unavená.

3 Black Star Black Star | 24. července 2017 v 18:15 | Reagovat

[2]: Black Star

4 Golden Golden | 27. července 2017 v 16:59 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:
Útok ses nenaučila (jen asi z 25%)
+ 1 lvl.

5 Golden Golden | 27. července 2017 v 17:00 | Reagovat

[4]: Opravuji, z 50% je to lehký útok, takže to předělávám

6 Rinka Rinka | 28. července 2017 v 21:11 | Reagovat

1) Rinka
2) Učím se: Endure
(procvičuji si: výdrž)
3) Když si tak kráčím tím okolím a zkoumám to vše kolem sebe, tak se zamýšlím nad tím, co udělám potom. Přece jen je to kolik? Pár dnů od toho co jsem tak daleko? Vlastně už si ani nepamatuji, teda kromě toho, že mě ještě nedávno lovilo hejno Fearowů. Těžko říct kde skončili a plahočili se teď, opráším se ze z toho jenom nad tím pomyšlením.
Jo, utíkat, moje jediná volba jak se vyhnout tomu, aby mě nikdo nemohl sníst. A vlastně jsem se z toho hanbila. Najednou, mě napadl nápad! Co takhle se něco naučit? /Aspoň pak se těm Fearowům postavím a rozdrtím je, zaplatí za to, o to co se snažili./ pomyslím si a na mé tváři se rozlehne ďábelského úsměvu. Ještě k tomu dodat, že si otírám tlapky jako velice mazaná potvůrka. Potom však přestanu, nechci vypadat nějak podezřele. A tak jsem se dala na všechny čtyři tlapky, chtěla jsem začít jednoduše a to během. Ano, ještě před chvilkou jsem si myslela, že budu někomu dávat do držky, ale přece jen musím jít zlehka. Nadechnu se vydechnu. /Tak, jdu na to./ řeknu si pro sebe v mysli. Hned na to začnu pomaličku se procházet, než teda začínám zrychlovat. Co nevidět už běžím lesem neohrabaně. Přeskakuji padlé kmeny, pařezy, podlézám nějaké ty užší prostory a snažím se ze sebe vydobýt to nejlepší. Někteří pokémoni se za mnou ohlíží, jen co prosvištím kolem nich. Nijak se za nimi však nedívám zpět, soustředila jsem se jenom na to, jak ze sebe nejvíce toho vyždímat. Avšak jen co uslyším hlasitého křiku z keřů, tak okamžitě otočím hlavu a nesoustředím se. Proto vrazím ohromnou rychlostí do stromu. Hlasitě zapištím na odpověď, než si už mnu hlavu tlapkou.
Nedopustila jsem si brečet za to, co jsem si způsobila, proto jsem se prostě kousala do spodního pysku a nějak držela tu bolest v sobě. Naprosto jsem byla vyčerpaná, chtěla jsem si rovnou jít lehnout a přečkat noc ve spánku v nějaké noře. Až na to, že mi vyskočil další nápad. Tentokrát však něco, co jsem se mohla naučit a cítit se vlastně nad sama sebou lépe, třeba si i trochu vybít tu zlost. Sice ne na nějakých těch zlověstných pokémonech, kteří si o sobě myslí kdo ví co, ale jenom na nějakých uschlých stromem. Proto jsem se postavila a rozhodla se ukončit tuto bolest. Nastřádala jsem v sobě svou zbývající energii, které bylo ještě dost. Roztáhla jsem tlapky dokořán, a pak jimi rychle bouchla o sebe. Cítila jsem to, tu energii, která už chtěla opravdu vylézt na povrch. Praštila jsem okamžitě do toho stromu, který mě zranil, ale opak byl pravdou, spíše ten strom zranil mě. Vypískla jsem další bolestí, ale zopakovala to a zase. Ani tak či onak, jak jsem se snažila, tak to šlo spíše z kopce.
Posmutněla jsem a rovnou jsem to už raději vzdala, i když ne zase tak docela. Na svou cestu odtud, jsem se ještě shodla nad tím, že bych mohla uhodit do tam toho pařezu. V plnou parou vpřed, jsem vyskočila a tlapkou jsem vrazila do pařezu. A z ničeho nic byl pařez na půlku zničen. Neuvěřitelně jsem na to zírala s pootevřenou tlamičkou. ,,Ooh.'' asi mi už došlo, co jsem měla celou dobu dělat. Poškrábala jsem se po hlavě, ale nijak se nad tím moc nezdržovala. Hodlala jsem si raději už teda odpočinout, a proto jsem loudavým krokem šla ven z lesa hledat úkryt.

7 Golden Golden | 30. července 2017 v 15:45 | Reagovat

[6]: +2 lvly. Útok ses naučila jen trochu. (Umíš ho, ale ne moc dobře.)

8 Skugga Skugga | 9. srpna 2017 v 20:54 | Reagovat

1) Skugga
2)  rozcvička, Procvičení Pound a Growl, naučení Quick Attack
3) 
Stále sem proti stromu a koukala . /K tomu aby jsi ubránila slabší musíš se stát silnějším/  projela  mi myšlenka  hlavou. /Nejdříve rozcvička, pak procvičím pound, a pak se pokusím naučit double team/ pleskla jsem tlapičkami.  Nejdříve jsem začala skákat  na místě.  Ze začátku pomalu, aby jsem si protáhla svoje svaly.  Postupně jsem zrychlovala , a nakonec jsem zastavila aby jsem si na chvíli odpočinula. Pak jsem koukla na stromy, /když se zvládnu  správně odrazit od stromů  měla by jsem zvládnout vyskočit na větve/ pomyslela jsem si. Rozeběhla jsem se k prvnímu stromu, pokusila jsem se odrazit, ale to se jaksi nepovedlo a skončila jsem na zemi.  Zavrtěla jsem hlavou, pomalu jsem se zvedla  a šla od stromu zase trošku dál.   Potom jsem se zase rozeběhla, skočila na strom  potom se mi povedlo skočit na druhý strom, ale nepovedlo se mi skočit  na větev. Tentokrát se mi však podařilo přistát na nohou. Koukla jsem na strom a nadechla se "Neodejdu odsud dokud to nedokážu!" Vzepjala jsem bojovně tlapku k zemi. Odskákala jsem zase trošku dál a rozeběhla jsem se ke stromu, skočila jsem na první a hbitě se odrazila na druhý  a tentokrát se mi podařilo vyskočit na větev.  "Jo!" Pověděla jsem   a koukla jak vysoko jsem  /páni ještě že se nebojím výšek/ uchechtla jsem se.  Nadechla jsem se  a chvíli jsem pérovala na místě, jednak proto aby jsem se ujistila že mě větev udrží a také proto aby jsem se v duchu přemluvila že skočím.  A nakonec jsem tedy skočila na další větev, když už jsem si myslela že   tam jsem cítila jsem že pomalu kloužu proto jsem napjala své svaly aby jsem se na větvi udržela. Oddechla jsem si, a opatrně jsem skočila na další větev. A tady naštěstí jsem se udržela hned. /Možná by bylo lepší koukat tak o dvě větve napřed získám tím přehled o okolí/ pomyslela jsem si mírně nejistě a znovu se nadechla aby jsem se uklidnila.  Při tomhle tréninku jsem si vzpomněla na Chespin a Fennekina jak se mi můj útek snažili vymluvit. Ano pomáhat novým trenérům, no mě to prostě netáhlo. Proto jsem tady že? Ale zpět k tréninku, začala jsem nyní rychlejším  tempem skákat z větve na větev.  Ačkoliv jsem byla ze začátku dost nejistá pomalu jsem si  v tomhle začala věřit. A takhle to nějakou chvíli pokračovalo než jsem si byla jistá že skákání z větve na větev skutečně zvládnu.  "Čas na další část rozcvičky!" usmála jsem se a seskočila dolů,  můžu použít trošku svojí pěny ne? Jen na procvičení v míření,  kamenem jsem si vyznačila kam budu mířit. Vzala jsem si trochu pěny a namířila a pokusila jsem se hodit skončilo to trošku vedle. No nevadí, došla jsem si pro tu pěnu a zamířila znovu a tentokrát se mi povedlo hodit skoro do středu. Tak jsem si řekla že to hodím ještě jednou a tentokrát jsem se pokusila trošku silněji a pěna se rozprskla.  "Takže je načase procvičit útoky!" Řekla jsem odhodlám, začnu s Pound.
 Koukla jsem na svoji ručku  a začala se soustředit, jemně zablikala bílým světlem a pak to zmizelo.  Proto  jsem se začala více soustředit v hlavě jsem si představila jak  se mi tlapka obalí bílým světlem a když jsem si usmyslela že jsem si to představila dobře přešla jsem  z myšlení do praxe. Začala jsem  se na ruku více soustředit a po chvilce jsem otevřela jedno oko a viděla jsem jak jemně bílé světlo pomalu postupuje a obaluje moji tlapku. Jenže po chvíli to zase zmizelo, zamávala jsem tlapkou, možná  ve snaze to obnovit? Možná ano možná ne každopádně jsem se znovu začala soustředit svojí energii do svojí tlapky a mohla jsem sledovat jak moji tlapičku obaluje lehce  bílé světýlko,  snažila jsem se soustředit více energie na danou činnost a po chvíli se mi podařilo obalit bílým světlem ale po chvíli to začalo podivně blikat proto jsem se rychle soustředila aby jsem to udržela, a když už se zdálo že to neudržím zvládla jsem to.  A nyní jak dlouho to udržím? Na první pokus jsem to udržela 15 sekund na druhý pokus jsem to udržela 25 sekund na třetí pokus 35 sekund a na počtvrté jsem to udržela minutu což  mi přišlo že to stačí. "Takže nyní se podívat na sílu"  napadlo mě a vzala jsem si klacík. Koukla jsem na něj "Hodím  ho do vzduchu nejdřív se ho pokusím odrazit potom přeseknout"  napadlo mě. Hodila jsem klacík  a  použila jsem Pound ale klacík jsem ani neodrazila ani nepřesekla, "Nejdříve by jsem asi měla soustředit více energie" napadlo mě. Začala jsem do Pound soustředit více energie a viděla jsem jak se mi tlapka rozzářila více. Hodila jsem klacík do vzduchu a znova  použila útok Pound tentokrát jsem klacík jemně odrazila, ale věděla jsem  že to dokážu ještě lépe. Znovu jsem se začala soustředit   a pak jsem opět zopakovala postup. Klacík jsem  tentokrát odrazila. "Dobře takže nyní přeseknout" usoudila jsem se.  Začala jsem se více soustředit.  Tlapka se  rozzářila ještě o něco více a já se pokusila klacík přeseknout, ale nepovedlo se mi to. Soustředila jsem se tedy znova a opět jsem zopakovala postup klacík jsem skoro přesekla a tak jsem neváhala a zkusila to znovu, tentokrát jsem klacík zvládla přeseknout. "Jupí! Takže nyní Growl!"
Groowl..je něco jako vrčení že? Vzpomněla jsem   si na Fennekin jak se mi Growl snažila vysvětlit, /Musí to jít hrdelně z tvého hrdla/ několikrát mi to sama  ukazovala. Ale upřímně mě to   moc nešlo.  Začala jsem se soustředit a potom jsem se   pokusila zavrčet, ale upřímně připomínalo to že  kvičí nějaké mláďátko.. Zavrtěla jsem hlavou a jemně se propleskla. "No tak dokážeš to lépe!" povzbudila jsem sama sebe, a pokusila jsem se opět zavrčet  no sice to znělo o trošku lépe.  Pokusila jsem se naposledy hrdelně zavrčet znělo to lépe /No nic, příště se na to zaměřím lépe/ slíbila jsem si, čas na   Quick Attack !
"Podle toho co vím se  Quick Attack spočívá v tom že  se přemění   z rychlého běhu...takže se musím zaměřit na velice rychlé pohyby!" Napadlo mě. Koukla jsem na strom "Takže  se musím co nejrychleji dostat ke stromu!" Rozeběhla jsem se a začínala jsem postupně zrychlovat. /Musím rychleji pohybovat nožkami!/ Napomenula jsem sama sebe a pokusila se zrychlit, vběhla jsem do lesa,  napadlo mě tam jen jediné. Začala jsem kličkovat mezi stromy,  snažila jsem udržet rychlost, ale po chvíli jsem se rozplácla na zemi. Zvedla jsem se oprášila se a rozeběhla se znovu, nejdříve pomaleji pak jsem pomalu začala zrychlovat, očkem jsem zahlédla jak začínám  více zrychlovat a snad jakoby se  za mnou začalo tvořit podivné bílé světýlko? Že by mi Quick Attack začal pomaličku jít? Nebylo času nazbyt,  běžela jsem stále snažíc  vydat ze sebe to nejlepší,  usmála jsem se když jsem uviděla stromy, "Mám nápad" řekla jsem si pro sebe     pokusila  jsem se ještě zrychlit a skočila jsem na strom, odrazila se od něj na další  a pokusila  jsem se přistát na větvi což jsem sice zvládla ale ztratila jsem přitom svoji rychlost. Koukla jsem se po větvích. "Tak to zkusíme jinak" usmála jsem se , začala jsem opět skákat z větvě na větev a tímhle tempem jsem začala pomalu zrychlovat. "Rychleji!" řekla jsem  si pro sebe a pokusila se zrychlit,  koutkem oka jsem opět zahlédla jak se za mnou tvoří bílé  podivné světélko a já jsem zase začala více zrychlovat,  začala jsem se soustředit aby jsem si tu rychlost udržela. "RYCHLEJÍÍ!" napomenula jsem sama sebe po nějaké době a pokusila jsem se ještě zrychlit.  Doslova jsem díky každému svalu ve svém těle cítila že mi Quick Attack začíná jít. Ale musím si ho stále procvičit,  Když jsem po nějaké době  na můj vkus dlouho skákala rozhodla jsem se seskočit ze stromu, ale  tak aby jsem neztratila svoji rychlost,  a to se mi povedlo,  opět jsem se rozeběhla  a začala jsem zběsile skákat mezi stromy,            po chvíli jsem se rozeběhla rovnou čarou a přeskakovala kořeny a kmeny stromů. Po chvíli jsem se zastavila, to by přeci jen mohlo stačit ne?

9 Golden Golden | 10. srpna 2017 v 8:38 | Reagovat

[8]: +6 lvlů. Útok ses naučila a ostatní sis procvičila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama